Častou chybou v přeshraničních dědických věcech je představa, že o všem automaticky rozhoduje občanství nebo místo, kde se nachází majetek. V zemích EU zapojených do nařízení o dědictví je hlavním výchozím bodem obvyklý pobyt zemřelého. Výsledek však může změnit platná volba práva a některé další výjimky.
Jedno řízení místo několika
Od 17. srpna 2015 se v EU uplatňuje společné nařízení o dědictví. Vztahuje se na pozůstalosti osob, které zemřely v tento den nebo později, a platí ve všech zemích Unie kromě Dánska a Irska.
Základní pravidlo zní: dědění se zpravidla řídí právem země, v níž měl zemřelý v době smrti obvyklý pobyt. Toto právo se použije na dědictví jako celek. Platná volba práva občanství a další výjimky však mohou výsledek změnit; u majetku ve třetích zemích může být nutné řešit i místní postupy a uznání rozhodnutí.
Například pokud měl člověk obvyklý pobyt v Česku a vlastnil byt v Česku a dům ve Španělsku, bude pozůstalost zpravidla projednána v Česku a bez platné volby jiného práva se použije české právo. Kvůli každé nemovitosti se obvykle nemusí zahajovat samostatné řízení o celé pozůstalosti. Ve Španělsku však mohou být potřebné navazující úkony, například zápis vlastnictví.
Obvyklý pobyt je faktická okolnost, nikoli razítko potvrzující registraci. Ve výjimečných případech, pokud měl člověk zjevně užší vazbu k jiné zemi, může se použít právo této země.
Jako čeští občané si můžete zvolit české právo
Nařízení umožňuje za života zvolit pro své dědictví právo země svého občanství. Právo určené podle pravidel nařízení se použije i tehdy, jde-li o právo země mimo EU.
Pro českého občana, který žije například v Německu, Polsku nebo Itálii, to znamená možnost zvolit české právo pro dědění celé pozůstalosti. Samotná tato volba však obvykle nepřenese řízení automaticky k českým orgánům.
- Nejbezpečnější je výslovně uvést volbu práva v platném pořízení pro případ smrti, například v závěti. Podle nařízení může volba vyplývat také z obsahu takového pořízení; přípustnost a účinky dědické smlouvy je třeba posoudit zvlášť.
- Na neformální ústní sdělení nebo běžný dopis rodině se nespoléhejte. Zda určitý dokument představuje platné pořízení pro případ smrti a obsahuje účinnou volbu práva, závisí na jeho formě, obsahu a použitelných pravidlech.
- Lze zvolit právo země svého občanství, a to i mimo EU.
Proč to může být užitečné
Okruh dědiců, výše podílů i pravidla povinného dílu se v jednotlivých zemích výrazně liší. Rozdělení, které Vám připadá samozřejmé, může podle zahraničního práva vypadat jinak.
Pokud Vaše rodina žije v Česku a část majetku máte také zde, může Vám platná volba českého práva pomoci předem určit pravidla dědění, jste-li českými občany. Není to však jediná situace, kdy se české právo může použít, a volba sama nevyřeší všechny otázky majetku v zahraničí.
| Otázka | Bez platné volby práva | Při platné volbě práva v závěti |
|---|---|---|
| Jaké právo se použije | Zpravidla právo země obvyklého pobytu zemřelého | Zvolené právo státu občanství zemřelého |
| Kdo bude dědit | Podle rozhodného práva, obvykle práva obvyklého pobytu | Okruh dědiců podle zvoleného práva |
| Povinný díl | Podle rozhodného dědického práva | Podle zvoleného práva; výjimečně se uplatní další ochranná pravidla |
Co volba práva neumožňuje
Práva nepominutelných dědiců se zásadně posuzují podle práva, kterým se dědění řídí, včetně platně zvoleného práva. Volba práva tedy může změnit okruh chráněných osob i rozsah jejich nároků. Současně je nutné počítat s výjimečnými pravidly veřejného pořádku a dalšími použitelnými omezeními.
Pokud se použije německé právo, činí povinný díl zpravidla polovinu hodnoty zákonného dědického podílu. Oprávnění mohou být potomci, manžel či manželka a za určitých podmínek rodiče; rodiče například nemají takový nárok vedle bližších oprávněných potomků. Podle polského práva mají příslušní potomci, manžel či manželka a rodiče nárok na zachowek za zákonných podmínek: zpravidla polovinu zákonného podílu, dvě třetiny při trvalé pracovní neschopnosti oprávněného nebo u nezletilého potomka.
U určitých nemovitostí, podniků nebo zvláštních druhů majetku se mohou výjimečně použít zvláštní pravidla státu, kde se majetek nachází, i přes zvolené dědické právo. Neznamená to však, že na každou nemovitost automaticky dopadá celé dědické právo jejího umístění.
Jaké jsou limity: co nařízení neupravuje
Na daně se nařízení vůbec nevztahuje. Určují je vnitrostátní předpisy jednotlivých zemí a daňové povinnosti mohou teoreticky vzniknout ve více než jednom státě. Nařízení tomu nezabraňuje.
Nařízení neřeší majetkové režimy manželů a obecně ani způsobilost osob, s výjimkou některých otázek přímo upravených pro pořízení pro případ smrti. Před rozdělením dědictví proto může být nutné určit, co patřilo zemřelému a co pozůstalému manželovi nebo manželce.
Pokud jako čeští občané žijete v jiné zemi EU a máte rodinu nebo majetek v Česku, vyplatí se při sepsání závěti výslovně zvážit volbu českého práva. Bez platné volby se zpravidla použije právo obvyklého pobytu, s příslušnými výjimkami. Volba práva však sama nevyřeší daně, majetkový režim manželů ani všechny procesní otázky.
Pokud jste se ocitli v takové situaci, můžete využít bezplatnou úvodní právní konzultaci neziskové organizace „Historical Trace“. Dobrovolní právníci posoudí Vaši situaci, srozumitelně Vám vysvětlí Vaše práva a doporučí postup krok za krokem. Vyplňte krátký online formulář na našem webu a získejte důvěrnou konzultaci pro bono během jednoho až dvou pracovních dnů. Organizace neposkytuje placené služby a neúčtuje si odměnu.



