Pokud člověk nezanechá platnou závěť ani jiné účinné pořízení pro případ smrti, nastupuje v příslušném rozsahu dědění ze zákona. Majetek se potom rozděluje podle zákonných pravidel, která nemusejí odpovídat přáním zemřelého.
Základní princip
V mnoha zemích mají přednost manžel či manželka a potomci, tedy děti a za příslušných podmínek potomci zemřelého dítěte. Následovat mohou rodiče, sourozenci a další příbuzní. Pořadí i souběh jednotlivých skupin se však liší a někde dědí také partner nebo osoba ze společné domácnosti. Není-li žádný oprávněný dědic, může pozůstalost připadnout státu.
Podobnost může být klamná: konkrétní podíly se zásadně liší a právě v nich se skrývají překvapení.
Které právo se použije
V členských státech, které uplatňují evropské dědické nařízení, se dědictví zpravidla řídí právem země obvyklého pobytu zemřelého v době smrti. Například pozůstalost po českém občanovi, který měl obvyklý pobyt v Německu, se obvykle posuzuje podle německého práva, i když jeho příbuzní žijí v Česku. Je třeba prověřit zejména případnou volbu práva a zákonné výjimky; Dánsko a Irsko se tohoto režimu neúčastní.
V USA a Kanadě je nutné prověřit pravidla konkrétního státu nebo provincie, včetně pravidel pro přeshraniční případy. Rozhodující může být právní domicil zemřelého a u nemovitostí také místo, kde se nacházejí; samotné místo zahájení řízení není vždy rozhodující.
USA: příklady dvou států
V Kalifornii pozůstalý manžel či manželka zpravidla získává celý podíl zemřelého na společném majetku manželů. Z výlučného majetku získá vše, pokud nezůstali potomci, rodiče, sourozenci ani potomci zemřelých sourozenců. Polovina mu náleží například při jedné dědické větvi potomků nebo při absenci potomků, pokud zůstali rodiče či jejich potomci. Při více dědických větvích potomků jde zpravidla o třetinu.
V New Yorku platí při souběhu manžela či manželky a potomků jiné pravidlo: pozůstalému manželovi náleží 50 000 USD a polovina zbytku, ostatní připadá potomkům. Nezůstanou-li potomci, manžel zpravidla dědí vše. Jednotný rozsah manželského podílu pro celé USA neexistuje.
Jde o dva příklady z jedné země, a přesto se pravidla liší.
Kanada: provinční pravidla a možná úskalí
V Ontariu při souběhu oprávněného manžela či manželky a potomků náleží manželovi nejprve přednostní podíl. Ze zbytku pak získává polovinu při jedné dědické větvi potomků, nebo třetinu při více takových větvích. Zbytek připadne potomkům podle zákonných pravidel.
Pozor na dvě odlišné situace. Odděleně žijící manžel může v Ontariu ztratit zákonné dědické právo, pokud jsou splněny zákonné podmínky odloučení a příslušná přechodná pravidla; samotná oddělená adresa nestačí. Nesezdaný partner naproti tomu není automatickým zákonným dědicem, i když spolu žili mnoho let. Může však mít jiný nárok, například na přiměřené zaopatření z pozůstalosti.
V Britské Kolumbii výše přednostního podílu závisí na tom, zda jsou všichni potomci zemřelého zároveň potomky pozůstalého manžela či partnera, který splňuje zákonnou definici. Ta může zahrnovat i nesezdané soužití.
| Jurisdikce | Co získává pozůstalý manžel či manželka | Zvláštnost |
|---|---|---|
| Státy účastnící se dědického nařízení EU | Zpravidla podle práva země obvyklého pobytu zemřelého, s výjimkami a možnou volbou práva | Nařízení směřuje k jednotnému řešení; majetek ve třetích zemích může vyžadovat další řízení |
| Kalifornie | Celý podíl zemřelého na společném majetku manželů | Podíl na výlučném majetku závisí i na dalších příbuzných a dědických větvích |
| New York | Při souběhu s potomky 50 000 USD a polovinu zbytku | Při souběhu s manželem připadá zbytek potomkům |
| Ontario | Při souběhu s potomky přednostní podíl a poté polovinu či třetinu zbytku | Nesezdaný partner automaticky nedědí ze zákona; jiné nároky jsou možné |
Když nejsou dědicové
Pokud se nenajde žádný oprávněný dědic, může majetek připadnout státu. V některých jurisdikcích lze později doložené právo ještě uplatnit, ale pouze stanoveným postupem a v příslušné lhůtě.
Přežít zůstavitele: pravidlo, o kterém se málo ví
Některé americké státy podmiňují dědění tím, že dědic přežije zůstavitele o stanovenou dobu. Při řešení americké pozůstalosti proto nestačí vycházet z pravidel známých z Česka.
Dobu přežití může stanovit také závěť. V řadě států platí zákonné pravidlo 120 hodin, tedy pěti dnů, s příslušnými výjimkami. Není-li zvláštní doba stanovena, záleží na prokázání pořadí úmrtí a místních pravidlech pro současné úmrtí; univerzální „pravidlo jedné hodiny“ neexistuje.
Prakticky na tom záleží, když manželé zemřou při stejné nehodě nebo dědic zemře krátce po zůstaviteli: i několik hodin může ovlivnit, zda majetek přejde do jeho pozůstalosti a následně na jeho děti.
Část majetku vůbec nemusí patřit do pozůstalosti
Dalším překvapením mohou být plnění z penzijních účtů, anuit nebo životního pojištění v USA a Kanadě. Při platném určení příjemce často přecházejí přímo na tuto osobu mimo pozůstalost. Záleží však na konkrétním produktu, právu a pravidlech pro určení příjemce.
Pokud určený příjemce zemřel, není určení platné nebo byla jako příjemce určena přímo pozůstalost, záleží na náhradním určení, smlouvě a použitelném právu. Plnění může připadnout pozůstalosti, ale není to jediné řešení. Proto se někdy stane, že významný majetek získá člověk uvedený ve starém formuláři, přestože závěť počítá s někým jiným.
U nezletilých je třeba zvlášť řešit přijetí a správu peněz. Nezletilý může být oprávněným příjemcem, ale s prostředky obvykle nemůže samostatně nakládat; vhodný způsob správy závisí na místních pravidlech.
Kde jsou hranice: proč má závěť stále význam
Zákonné dědické podíly zpravidla neodrážejí všechny osobní vztahy. Samy o sobě nemusejí zohlednit, že o Vás dcera deset let pečovala, syn se neozýval nebo že s Vámi partner žil polovinu života bez uzavření manželství.
Závěť může rozdělení majetku zpřehlednit, vždy však v mezích použitelného práva, včetně ochrany nepominutelných dědiců. Češi žijící v zahraničí by měli zvážit i přípustnou volbu českého práva jako práva svého občanství. V režimu evropského dědického nařízení lze takovou volbu výslovně uvést v pořízení pro případ smrti; nejde ale o jediné možné opatření při plánování pozůstalosti.
Pokud jste se ocitli v takové situaci, můžete využít bezplatnou úvodní právní konzultaci neziskové organizace „Historical Trace“. Dobrovolní právníci posoudí Vaši situaci, srozumitelně Vám vysvětlí Vaše práva a doporučí postup krok za krokem. Vyplňte krátký online formulář na našem webu a získejte důvěrnou konzultaci pro bono během jednoho až dvou pracovních dnů. Organizace neposkytuje placené služby a neúčtuje si odměnu.
